Slide 1

ROZHOVOR: „Podobný projekt byl v Čechách naposledy před 10–15 lety," prozradil o chystaném filmu animovaném z části ve Zlíně producent Martin Vandas

Pražská společnost MAUR film, která v oboru animace patří k největším a nejvýznamnějším producentům v České republice, připravuje ve spolupráci se zlínskými animátory celovečerní animovaný snímek Fany byla při tom. Projekt, na kterém se koprodukčně podílí spolu s filmaři z Německa, Belgie a Lucemburska, přiblíží dětským divákům i jejich rodičům příběh o ztracené kamarádce, jejím psovi Sputnikovi a událostech spojených s historickým ‚zázrakem‘, který se udál v celé střední Evropě na sklonku roku 1989… Nejen o tom, jak se v Česku i samotném Zlíně animované tvorbě daří, jsme si povídali s hlavním producentem společnosti MAUR film, Martinem Vandasem.

fotogalerie
FRITZI004
FRITZI003
FRITZI002
FRITZI001

Ilustrační kresby z filmu Fany byla při tom | Zdroj: MAUR Film

Martine, na snímku ‚Fany byla při tom‘ pracuje několik týmů z různých zemí. Jakou roli v projektu hraje MAUR film?

Jsme minoritní koproducent. Do projektu jsme vstupovali před 5 lety, kdy tam byla ještě rakouská koprodukce, která ale spolupracovala jen ve fázi developmentu a pak ji nahradili koproducenti z dalších zemí. Hlavním důvodem, proč jsme se rozhodli zapojit my, byla samotná látka. Jedná se o působivý dětský příběh, který ale má spojitost i s našimi českými dějinami, prostředím i společnými zkušenostmi.

Můžete nám obsah filmu přiblížit trochu víc?

Hlavní příběh vypraví o holčičce Fany, která o prázdninách roku 1989 hlídá psa své kamarádce Sofii. Po prázdninách ale Sofie nepřijde zpátky do školy a Fany se od rodičů dozví, že kamarádka emigrovala do tehdejšího Západního Německa. Samotná Fany řeší, co s nešťastným pejskem – jak ho kamarádce vrátit. Po několika marných i nebezpečných pokusech ale nakonec vše dopadne dobře, velké dějiny pro jednou v dobrém zasáhnou i do života naší hlavní hrdinky Fany.  Opona padne, hranice se otevřou a ona se může znovu setkat se svojí nejlepší kamarádkou. Scénář vychází z dětské knížky, která byla v Německu velmi úspěšná, získala i prestižní literární ocenění a přirozeným způsobem propojuje svět a vidění dětí se skutečnými historickými událostmi.

Přiznejme si, že pád železné opony není úplně typickým pozadím pro dětskou tvorbu. Proč právě tato kulisa?

Film v prvé řadě vypraví silný dětský příběh. I proto se vyrábí animací, ne jako hraný film. Díky animaci je příběh dětem přístupnější, atraktivnější. Animaci jsme ale zvolili také proto, že chceme ukázat i jistou obrazovou charakteristiku té doby, která byla – jak to říct – taková nebarevná, pošedlá.

Jinak, správnou volbu námětu potvrzují také recenze knižní formy příběhu i reakce rodičů a prarodičů, které ji dětem četli s nadšením. Nezapomínejme, že v příběhu mluvíme o době, kterou si děti nepamatují, ale která je přitom důležitá pro dějiny celé střední Evropy včetně Čech. A naopak část rodičů a prarodičů ji osobně prožila a má takto příležitost podělit se o svoje vzpomínky a zážitky s nejmenšími. Koneckonců to vypadá, že by knížka mohla v budoucnu vyjít i v Čechách.

Takže hlavní věkovou skupinou, co se týče diváků, pro vás bude…?

Podle mého názoru půjde film hlavně pro děti ve věku 8–12 let, ale nepodceňoval bych i diváky mladší, pro které může být příběh Fany a psího kamaráda Sputnika zábavný i srozumitelný.

Výroba animovaného filmu – oproti filmu hranému – je pro mnohé z nás velká neznámá. Jak dlouho trvá jeho výroba a kolik lidí se na něm podílí? Pokud tedy budeme mluvit konkrétně o snímku Fany byla při tom…

My jsme k tomuto projektu přišli zhruba před 5 lety, kdy hlavní němečtí producenti začali shánět peníze na jeho realizaci, a celé toto období trvalo přes 4 roky, než se podařilo tuhle mozaiku poskládat. Ono to vůbec není snadné, stávající rozpočet projektu je více než 5,5 milionů Euro. Z toho už si odvodíte, že štáb není ‚one man show‘ a příběh nelze natočit v pár lidech. 😊

Film vzniká v několika paralelně pracujících týmech s různou specializací a rozsahem práce. Mezi ně jsou rozděleny například konkrétní fáze animace. U nás, v České republice, sice animujeme, ale děláme pouze tzv. „klíčové fáze animace“, takže prokreslení těchto fází nebo tzv. cleaning  či ‚vybarvování‘ už se provádí zase jinde. Pozadí, prostředí, interiéry nebo rekvizity se připravují v Belgii. Lucembursko řeší postprodukci a hudebního skladatele. Podle mého odhadu se jen na financování projektu podílí cca 40 subjektů a najdete mezi nimi státní fondy všech zúčastněných zemí, včetně prestižního panevropského fondu Eurimages a v neposlední řadě i český Státní Fond Kinematografie. Spolu s námi jsou tu distributoři i televize, včetně nejprestižnější TV Arte nebo speciálního dětského kanálu Kika.

Slyšela jsem, že některé části filmu mají být zpracovány i ve Zlíně…

Je to tak. 😊 Když jsme dávali dohromady animační štáb za Českou republiky, oslovili jsme přes 60 animátorů. Výběrovým řízením, resp. náročnými animačními testy hlavních supervisorů, nakonec prošlo sedm z nich. My jsme ale šli do koprodukce s tím, že chceme, aby na tomto projektu mohli sbírat zkušenosti i čeští animátoři. Takže jsme se nakonec domluvili s Liborem Nemeškalem ze zlínského studia Kouzelná animace. Čtyři z oněch sedmi vybraných animátorů jsou totiž od něj – ze Zlína, kde také budou na projektu pracovat. Pouze na začátku realizace přijedou do Prahy na trainee program pod vedením špičkových zahraničních režisérů animace a na setkání s ostatními animátory. Můj odhad je, že zlínští animátoři připraví více než třetinu animace, která vznikne na české straně.

Je to vaše první spolupráce s animátory ze Zlína?

Ano. Libora znám přes Asociaci animovaného filmu. Spolupráce na tomto projektu ale vznikla díky tomu, že jsme oslovovali širokou škálu lidí. Podmínkou byla účast na vstupních testech. Část oslovených nám řekla hned na začátku „My to nedáme.“ A kluci (i holky) ze Zlína to dali. 😊

To zní pro zlínské animátory pozitivně...

Zlín měl ve své době skvělou tradici. Myslím si, že i dnes má Univerzita Tomáše Bati dobrou vizi, že se filmu nevěnuje jen z krátkodobého hlediska. Ale upřímně, jsem vděčný za každého českého animátora, který na tomto projektu dělá. Kredit takového projektu můžeme přirovnat ke zkušenosti, která se vyrovná magisterské zkoušce. Když naši animátoři obstojí, budou mít za sebou něco, z čeho můžou čerpat celý profesní život a co je může posunout na zásadně novou úroveň a zároveň trochu pomoci celému animačnímu odvětví u nás.

Ale na tuto zkušenost si tedy sáhne pouze sedm animátorů ze šedesáti…

Bohužel. Když jsme animátory testovali, ukázalo se, jak málo z nich je na tak rozsáhlý projekt připraveno. Ale není se co divit. Podobný projekt byl v Čechách naposledy možná před 10–15 lety. Animátoři tak neměli kde potřebné zkušenosti sbírat. Navíc, testy byly opravdu náročné, takže jimi neprošli i někteří zkušení tvůrci. Myslím si, že pro ně samotné to muselo být překvapivé, protože si věřili. V jejich případě ale mohl být důvodem neúspěchu i nedostatek času. Testy probíhaly dost narychlo, v prosinci, kdy se k tomu přidávají Vánoce i finiš jiných prací, jak to tak bývá.

V čem konkrétně spočívá ta složitost?

Když točíte animaci realistického výtvarného pohledu, musíte mnohem pečlivěji udržet jednotný vizuální styl i anatomii. Animátoři tak musí daný styl dostat ‚do ruky‘, vykreslit se. Ve filmu je důležitou postavou i zvíře, realistický pejsek, a to je taky animátorský oříšek.

Čeští animátoři jsou navíc zvyklí dělat všechno sami. A tady najednou animují pouze klíčové fáze vycházející z layoutů a musí pracovat jen na dílčí části animace, jen na části příběhu a možná ani ne na všech jeho postavách.

Myslím si, že pro každého z nás bude velkou zkušeností i fakt, že pracujeme v mezinárodním týmu, a to se seniorskými animátory a režiséry, kteří mají za sebou opravdu významné projekty. Samozřejmostí tak musí být komunikace v angličtině. V tomto případě se navíc nejedná pouze o zakázku, ale jsme přímo partnerem projektu. Takže, když jsme při vstupních jednáních ostatním partnerům řekli, že to naši animátoři dokáží, musíme si to nyní obhájit.

A časová náročnost?

Jestli všechno klapne, animovat se začne už od letošního února a pojede se v kuse 11 měsíců. Film chceme uvést do kin u příležitosti výročí listopadu 1989, protože události z filmu s tím úzce souvisí. Takže času na postprodukci mnoho není, už teď víme, že to bude hektické, ale má to smysl, protože uvedení při 30. výročí považuji za opodstatněné a vhodné.

Už jste zmiňoval, že film vzniká v zahraniční koprodukci. V jakých zemích tedy hotový film poběží?

To zatím přesně nevíme, ale jeden z nejzkušenějších partnerů projektu, společnost Global Films, která je na filmu jako sales agent, odhaduje, že se bavíme minimálně o 40 zemích celého světa. Ostatně i proto film vzniká i v anglické verzi, která je dokonce základním podkladem pro animaci.

Co by podle vás mohlo ve filmu oslovit konkrétně českého diváka?

Film sice vzešel z německého prostředí, ale má spojitost s českými dějinami, takže jsme z části mohli zasáhnout i do scénáře. Producenti nám naslouchali a my jsme tak do příběhu mohli vložit také události, které se odehrávaly před 30 lety v Praze, kdy se na velvyslanectví Spolkové republiky uchýlilo na 15 tisíc lidí žádajících možnost svobodně odejít za hranice.

Pro Němce je proto pražská ambasáda velmi významným místem moderních dějin. Dějová linka má tak silnou emocionální váhu. Zkuste si pustit historické záběry na YouTube, mě z toho běhá mrazení po zádech. Protože toto jsou velké dějiny, které daly do pohybu ‚malí‘ lidé. Myslím si, že připomínání těchto událostí je i pro dnešní dobu důležité – a přitom z pohledu naší hlavní hrdinky šlo „jen o to, vrátit kamarádce jejího věrného psího přítele…“

Autor: Magdaléna Hladká, ZLÍN FILM OFFICE

Zpět na ZLÍN FILM

Aktuálně:

Kontakt

ZLÍN FILM OFFICE

Filmová 174

761 79  Zlín – Kudlov


Magdaléna Hladká

výkonná ředitelka

tel.: +420 778 515 500

e-mail: magdalena@zlin-film.cz